V posledních letech se v oblasti středních a vytrvaleckých běžeckých tratí (1500 až 10000 metrů) objevuje zajímavý trend: atleti neafrického původu dosahují výkonů srovnatelných s africkými elitními běžci. To je zajímavé neboť africký kontinent tradičně dominoval díky své rozsáhlé běžecké základně a životnímu stylu, který je více přizpůsobený k dosažení špičkových vytrvalostních výkonů. V tomto kontextu se nabízí otázka: do jaké míry je možné pomocí systematického a cíleného tréninku překlenout tuto výkonnostní propast?
S ohledem na individuální potřeby každého běžce je běžecká příprava neobyčejně rozmanitá. Přesto lze v tréninkových plánech top atletů rozpoznat společné vzorce. Tyto vzorce odrážejí základní fyziologické adaptační procesy, které jsou, ačkoliv unikátně aplikované, základem pro všechny běžce.
V tomto článku bych se chtěl zaměřit na obecnou přípravu top neafrických běžců na tratích 1500 až 5000/10000 metrů. Na konci bych ale zmínil i něco o kombinaci 800/1500, neboť u ní také najdeme elitní příklady (Sebastian Coe, Jake Wigthman).
Vzhledem k rozsahu a komplexnosti tématu se tento článek nezabývá podrobným popisem všech aspektů přípravy, což by vyžadovalo obsáhlejší práci. Místo toho se soustředím na obecné komponenty tréninku, společné vzorce tréninkových modelů a jejich drobné odlišnosti. Zvolím čtyři tréninkové modely, různých elitních tréninkových skupin, o kterých jsou informace velice trasparentní a dají se snadno najít na internetu (Strava, různé články, podcasty. videa)
Předtím, než se pustím do podrobného popisu tréninkových modelů, je důležité zdůraznit, že tyto modely jsou primárně určeny pro elitní atlety. Tito atleti mají za sebou rozsáhlý sportovní rozvoj a mají dostatečný čas na regeneraci. Zatímco u mládeže je důraz kladen spíše na rozvoj motorických a dynamických schopností, a u začínajících nebo výkonnostních běžců pracujících v běžném pracovním procesu je potřeba přistupovat k tréninku odlišně, zejména kvůli omezeným možnostem regenerace.
Chtěl bych na začátek jen sjednotit pojmy, které budu používat, neboť v odborné literatuře to může být pojmenováno trošičku jinak.
Na obrázku je načrtnutý příklad laktátové křivky. Jsou tam pro zjednoduššení důležité dva body a s nimi spojené dvě oblasti. První z nich aerobní práh (AP), kde dochází k prvnímu výraznějšímu nárustu laktátu v těle a začínají se mísit aerobní a anaerobní (bez přístupu kyslíku) procesy. Druhý je anearobní práh (ANP), od kterého dochází k exponencielnímu nárustu laktátu. Zkušený běžec na této intenzitě vydrží běžet zhruba hodinu.
Pro orientační pochopení lze uvést, že AP obvykle odpovídá hodnotě laktátu okolo 2 mmol/l, zatímco ANP kolem 4 mmol/l. Je však důležité si uvědomit, že tyto hodnoty jsou velmi individuální. Například mílař s vysokým laktátovým potenciálem může mít ANP až 6 a více mmol/l, zatímco maratonec může mít hodnotu pouze 3 mmol/l. Tepová frekvence je také individuální a není tolik stabilní . Určit prahové hodnoty lze standardizovaným testem na atletické dráze nebo v laboratoři.
S těmito dvěma body bych chtěl zavést terminologii dvou oblastí, které souvisí s těmito body. Pro jednoduchost zůstanu u anglických názvů SubThreshold (Sub-T na obrázku) - oblast okolo aerobního prahu a Threshold (T) - oblast pod a lehce nad anaerobním prahem.
On Athletics Club, vedený trenérem Dathanem Ritzenheinem, je příkladem tréninkového modelu, který si zaslouží zvláštní pozornost kvůli své transparentnosti a mimořádným výsledkům. Většina členů týmu má veřejné účty na Stravě, což umožňuje detailní pohled na jejich tréninkové režimy. V posledním roce tým zaznamenal výjimečný progres, kdy všichni zdraví členové týmu si zaběhli osobní rekordy, což na této top úrovni, kde se již spoustu atletů bude pravděpodobně blížit výkonostnímu stropu, není samozřejmostí.
Tři členové zaběhli na 1500 metrů pod 3:30 (dokonce v jednom závodě) - Nuguse, Romo, Hoare. Yared Nuguse zaběhl americké rekordy na míli, v hale i venku a na 3000m v hale. George Beamish byl 5. na MS na 3000m překážek ve svojí první stýplařské sezoně, Joe Klecker zaběhl třikrát 5000m pod 13minut a desítku téměř pod 27minut. Alicia Monson zaběhla americké rekordy na 5000 a 10000m.